Na čem, v čem, s čím?
Poznatky, moje a jiné, o zajímavostech v technice a technologiích vybavení pro lezení, skialp, hory a podobně.
Skitourenführer Östereich, díl 1., pokus o recenzi jedné knížky
Jelikož jsem tak trochu fanatik do různých průvodců po horách, neodolal jsem, a při jedné z návštěv Rakouska jsem si pořídil i toto dílko. Nutno říct, že jsem neprohloupil.
Skialpového průvodce sestavil kolektiv renomovaných autorů Andreas Jentszch, Axel Jentzch a Andreas Riesner ve vydavatelství Alpineverlag v roce 2011.
Dle mého názoru špičkový průvodce obsahuje na 464 stránkách (+ obálka) výběr téměř 300 skialpových výletů na více jak 500 kopců, doslovně, od Vídně po Grossglockner, zařazených do 29-ti oblastí.
Kniha obsahuje rovněž základní informace o lavinovém nebezpečí, orientaci v horách, plánování tůr a podobně. Samozřejmostí je úvodní přehled výletů se základními údaji a kapitolka, která usnadní orientaci v průvodci a vysvětluje jednotlivé piktogramy a symboly.Každý výlet je ohodnocen z hlediska celkové obtížnosti jako modrý, červený nebo černý, případně je použita barevná kombinace. Pomoci symbolů jsou pak uvedeny další důležité, upřesňující informace, jako je celkové převýšení, výškový rozdíl sjezdu, čas výstupu, doporučené roční období pro výstup, předpokládané lavinové nebezpečí a další. Samozřejmostí je informace o případné možnosti, nebo nemožnosti, občerstvení či přenocování na chatě či jiném podobném zařízení.
Textová část pak obsahuje nejprve všeobecné informace o tůře, dále pak o příjezdu do oblasti, podrobný popis výstupu, resp. sjezdu a doporučené mapy. U každého výletu, resp. skupiny výletů je navíc k dispozici výřez z turistické mapy a většinou několik doplňujících fotografií.
Co však tohoto průvodce staví o stupeň výše, je přiložené CD, na kterém je umístěna celá kniha ve formátu *pdf, takže si každý může doma vytisknout vybranou tůru či tůry, případně si je zkopírovat do svého smartphonu (kdo by ostatně sebou tahal 464 stránek v batohu, že jo). Přiložené CD však dále obsahuje ještě další kopec zajímavých informací. Několik vybraných tůr si můžete prohlédnout rovněž na videu. CD dále obsahuje instruktážní filmy o lavinovém nebezpečí a o používání ABS batohu, a co je nejpodstatnější, veškeré výlety obsažené v průvodci, mají na CD své GPS tracklogy ve čtyřech nejužívanějších formátech. Průvodce doporučuje rovněž Spolek rakouských horských a lyžařských vůdců.
Na závěr ještě cena. Ve vídeňském maxiobchodě na literaturu a nejrůznější časopisy MORAWA jsem průvodce pořídil za necelých 30 EUR, na našich internetových obchodech se cena pohybuje kolem 800 Kč.
prosinec 2011
A tak jsem si pořídil nové kolo. V oblíbeném obchodě jsem byl "přemluven", že jedinečná k mé postavě bude "devětadvacítka", a vzhledem k tomu, že v "našich krajinách" moc 29erek nejezdí (tedy alespoň v tu dobu nejezdilo), jsem byl částečně postaven do role "kontrolního chrousta".
Pár technických údajů: rám MRX Alu Elite 29er, kola Fulcrum RedMetal 20, šaltry, přehazovačka, přesmykač - SRAM X9, brzdy Avid CR, vidlice RockShox Reba, atd.,
O 29er. Teoretické předpoklady a praktické výpočty se dnes člověk již dozví všudemožně nejen na webu. Faktem je, že například v "Améře" údajně už "hardtaila" ve 26ce nelze pořídit. A tak pár osobních dojmů.
První pocit je, že je to nějaké větší. Druhý pocit je, že to lépe jede přes všelijaké šutry, kořeny, "vaseršloky" a podobně, a to nejen z kopce ale i do kopce. 29erko je rozhodně rychlejší na různých kamenitých cestách, šotolinách, kořenových stezkách a podobně. (O asfaltu už nemluvím vůbec) Má lepší průchodnost bahnem, kdy kdejakou bahnitou kaluž jen tak "přefikne" a fičí dál. Podle praktických fyzikálních propočtů potřebuje o trochu lehčí převod, asi jo, ale není to nějak dramaticky výrazné. Vzadu postačí odva zoubky více a je to. Malinko teoreticky větší síla nutná dát 29erku do kopce je však vyvážena lepší průchodností a delší záběrovou plochou kola, resp. pneumatiky. Nejvíce je to zřetelné v drobném, ale i větším, kamení dokopce.
A tak jediné teoretické relativní mínus, které mi vychází, bude asi částečná "neohrabanost" v těch technicky úplně nejtěžších pasážích, tedy všelijaké to přeskakování a odskakování a otáčení ve vzduchu a podobně. Ale to stejně většinou nejezdím.
květen 2011
Pieps Vector, že by přelomový "pípák"?
Čtyři antény, GPS, a další........... Třebas už tento nástroj opravdu přiblíží případné vyhledávání v lavinách normální činnosti. Tedy ne že bych jej chtěl někdy v "hardparxi" využít.
(psáno v první polovině 2011)
Na čem se chodilo a jezdilo kdysi, Virtuální muzeum skialpového vázání na serveru WILDSNOW
.........i když, některé kousky jsou ještě úspěšněpoužívány, a ti starší znají rovněž mnohé z těch dalších
Je Silvretta Pure dostatečně pevná? Odkaz na článek zamýšlející se nad použitelností jednoho z nejnovějších skialpových vázání.
Něco o lyžích, mých skialpových, na kterých jsem doposud lyžoval.
Za svůj "skialpový život" se mi podařilo vyměnit několik typů a druhů lyží. Minu jakési dvoje či troje lyže v prvopočátcích, které nebyly skialpovými "speciály".
Tady jsou poznatky z pohledu uživatele.
Völkl Mountain M30 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)
První skialpové speciály na kterých jsem jezdil. Také asi proto se mi zdály velice dobré, i když v porovnání s některými pozdějšími lyžemi byly poměrně těžší. Na svou dobu (ca rok.2000) docela široké. Alespoň tak o tom tehdy hovořilo vedení Kamenné chaty: "tož to jsou teda lopaty". Každopádně to jsou lyže na které s dá spolehnout v každém terénu.
Měl jsem na nich, a dodnes tam je, jedno z tehdy prvních na trhu vázání FRITSCHI.
Völkl Mountain 5000 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)
Tyhle lyže jsem koupil někdy v roce 2002 za pár "šestek" ve slevě. Měl jsem na nich zprvu Silvrettu 505. Ta snad hned při druhém použití vzadu praskla (prý je to vada každé druhé 505ky), a tak jsem ji vyměnil za Silvretuu 500, naštěstí, neboť Silvretta 500 je i doposavad asi jedno z nejlepších vázání ( zhlediska bezporuchovosti a funkčnosti asi úplně nejlepší), a to i v současnosti, hned vedle Dynafitu TLT, ale pro použití TLTčka musí člověk zřejmě mentálně dozrát :o))).
Samotné Völkl Mountain 5000 jsou spíše freeridové lyže, relativně těžké, ale opravdu člověka vynesou či vyvezou (někdy doslova) z každého sněhu. Nikdy nezapomenu na to, ža na 5000ovkách jsem snad poprvé absolutně pochopil systém jízdy v prašanu resp. v neupraveném sněhu téměř libovolné kvality, prostě ten efekt podobný jízdě na vodních lyžích.
Dodnes tyto lyže používám na sjezdovce a také tam jsou docela dobré.
Hagan Freeride Tour Titanium (délka 180cm, šířka vředu 100, střed 72, vzadu 89mm, rádius 29m)
Lehounké a přitom do volného sněhu poměrně dobré lyže. Docela dobrá kombinace pro výstupy (jsou lehké) a pro sjezdu v prašanu. Na tvrdém povrchu, především sjezdovkách, by mi bodly tak o 4cm delší, ale stejně se delší nevyrábějí. Něco malinkého jim chybí, nedovedu ale nějak vydefinovat přesně co. Každopádně posloužily dobře.
Völkl Snowwolf (délka 184cm, šířka vpředu 113, střed 76, vzadu100mm, rádius 22m)
Lyže jsem pořídil (někdy v roce 2007) za pár euro v Bergufchsu ve Vídni i s kvalitními pásy. Snowwolfy byly klasika, ne úplně superlehké, ale zato poměrně trvanlivé a odolné. Ostatně jako všechny "félkly"
K2 Shuksan (délka 182cm, profil 115/78/95)
Lyže jsem koupil jako výprodejní, rok nebo dva roky starý model, poté, co jsem jednou takhle "nad jarem, roku 2010" při nakládání Snowwolfů do auta po lyžovačce, zjistil, že těmto odlízá hrana. A vzhledem k tomu, že jsme za týden jeli do Alp, bylo nutno jednat. Shuksany byly ostatně mým favoritem již při koupi Snowwolfů, a tak když jsem je v Žilině uviděl za relativně pár šestek, moc jsem neváhal.
První test tedy abslovovaly v Mallnitz pod Ankogelem na sjezdovce a pak již samozřejmě "horegrůňom". Dle mého názoru, oproti Snowwolfům, malinko hůře vedou stopu, ale jinak vše O.K.