Galérka
Galeria Ganku, Vysoké Tatry
Symbol, stěna, historie, krása, strach? – to poslední asi ne to bych tam nevlez, ale spíše zvědavost, záhada? Možná jsem v tu dobu bral to lezení příliš vážně……ale……… “vždyť je to jen taková hra“ – Leopold Páleníček.
Byl to asi druhý rok mého tatranského lezení, rok 1982, na konci léta lezecká sinusoida právě (asi) vrcholila…Tehdy jsem intenzivně lezl se svou, v tu dobu budoucí, později a dnes minulou ženou Majkou, a tak přišla řada právě na Galérku Byli jsme „chudí“ studenti, ale slyšel jsem, že Viktor takové nechá přespat na podlaze zadara, no úplně zadara to nebylo :-). Viktor: „no proč nie“ (jeho moravsko, česko slovenština se i dnes špatně interpretuje :-) )…“ale musíš vždy ráno a večier priniest z pod Pazúrikov vodu v konvi, tu sú krosna, tu su konve..“. „No hej“, hned odpoledne, když jsme přišli, to zkouším…no „potěš pánbůh..“.
Samozřejmě, že Galérku bylo třeba nejdříve omrknout, nejlepší na to se zdála býti tzv. „Stará cesta“, a tak ráno frčíme přes sedlo pod stěnu a v pohodě, i když trochu s obavou, si to lezeme, okukujeme nástupy a cesty, které z toho zářezu vedou, a snažíme se zapamatovat sestup přes Pustou lávku, to kdybychom někdy v příštích dnech „zatměli“. Večer opět ty konve, pro jistotu si nakládám dvě, no to je „vražda“, téměř nějakých 60 kilo na hřbetě… Ráno jdeme do Puškáše (samozřejmě, že opět v Galérce). Nevím, snad si to už blbě pamatuju, ale také ten Puškáš „pustil“ docela v klidu, fakt asi ta sinusoida vrcholila…večer povinné konve s vodou.
Orlowák. Zvolil jsem jej spíše intuitivně a snad pod dojmem popisů v „chytrých knížkách“, kde se jevil ve středu Galérky jako nejlehčí. Dneska po přelezení a prostudování několika statí a hodnocení je to asi pořád jedna z nejkrásnějších šestek v Tatrách.
Tehdy kdysi, jsme výrazně neoplývali horolezeckým materiálem (tedy „vercajkem“ později „matrošem“ dneska nevím :-) ). V osobním vlastnictví jsme měli asi 5 karabin, ca 6 skob neznámé provenience, samodomo kladiva, ale za to fungl nové dvojité lana světoznámé značky Lanex Bolatice. Prd…tehdy to ještě byla originální JUTA :-) . Takže jsme si lecos museli půjčit, ještě že byla k tomu nakloněna kopa kamarádů a kamarádek, a tak jsme obohatili vybavení o pár originálních Edelweisek, pár originálních ocelových bůhví jaké značky…atd… No nic….Orlowski je nádherná cesta, od začátku lezenice jak sviňa, z každého štandu hodíš lano dolů mezi nohy a přitom vidíš přímo na nástup, těžkosti vyrovnané, no poctivých asi osm nebo devět délek perfektního lezení, štandování……když si dneska vzpomenu na štand v těch nejtěžších místech, na jedné podivné skobě, kterou jsem si tam zatloukl…no dneska bych se asi po…l.
Večer se doštracháme potmě na chatu, na nějakou vodu z pod Pazůrikov si ani nevzpomenu, tedy pokud by Viktor pozdě večer vyzývavě nekopnul do prázdných konví…..ale vykašlal jsem se na to :-)