2014
PF´2014
Malá Fatra, v zimě 2013/14
Zima je letos taková jaká je, a tak jen pár obrázků z oblíbené Malé Fatry....a jedny obrázky "hejbací".
Velká Fatra, Liptovské Revúce, 14. - 15.3.2014
Loni jsme vo Vyšnej Revúci byli v pravé zimě...letos téměř v nepravém létě (alespoň v pátek). Dobíhající krásné téměř letní počasí celého týdne nás do Chaty Horec "vyhnalo" už v pátek v poledne, kdy jsme jen tak v tričku "vyběhli" do Sedla Ploskej. Bylo nádherně a ještě o to nádherněji, že jsme byli v Revúcach, v kouzelné to dědině zašité mezi Velkou Fatrou a Nízkými Tatrami.
Vysoké Tatry, Smokovec a okolí, 28. - 31.3.2014
V Penzionu Partizán jsme už štamgasti, a tak jsme místo pokojíku "nafasovali" studio vedle v Miramonti, nutno říct, že za stejné prachy. Cílem tohoto jarně/letního výletu byl především relax a když to půjde tak nějaké skromné skialpy. A tak jsme........přímo od penzionu s pomocí GPSky "objevovali" pěšky stezičky přímo na Hrebienok, na pásech zlehka vyšůchali ze Skalnatého na Lomnický hrebeň krajem Francouzské muldy a nebo po sjezdovce ze Štrbského na Chatu pod Soliskom (ostatně sníh k řádnému lyžování byl stejně až výše až vysoko) a v rámci poznávané méně známějších částí navštívili Jezersko, Lendak a podobně.
Krupinská planina na Velikonoce, Plachtinské Lazy, 19. - 21.4.2014
...po třech letech jsme nebyli na Velikonoce v Tatrách a může za to sníh (resp.nesníh) a teplé počasí. Místo lyžování jsme tedy "objevovali" neznámé krajiny slovenského téměřjihu a "objevili" nádherné území s absolutním klidem, s fajn lidma a příště s fajn možnostma na MTB.
Místo jsme vybrali relativně náhodou, brousíce takhle po internetu, kde na Slovesku najít na Velikonoce již otevřený kempík (v noci je ještě zima a tak napojení na elektriku zvyšuje level).....a hle, někde na Krupinské planině, kde jsme byli kdysi, snad v roce 2002, jsme našli dva kempy, resp. nádherná místa ke kempování, které, "světe div se" provozují Holanďané. A také to umocnilo náš zájem. A tak "poďho" dakdě na lazy. Řídké osídlení, louky a lesy, 4 divocí malí čuníci takhle ráno běžíce kolem našeho auta, ca 40-ti hlavé stádo daňků pasouce se ráno na lazu kde jsme kempovali, fajni paní domácí a vynikající slivovice. To bohatě na Velikonoce stačilo.
Jarní Slovenský "tripík" s Valašskou příchutí, 18. - 11.5.2014
.....a je to....konečně jsme "vivaroviče" "dostavěli" do podoby pro přespávání a přebývání (ne že by to v originální podobě nešlo, ale ta zborka a rozborka vždy kvečeru a ráno nebyla to pravé ořechové) a vyrazili jsme na jarní, přímo májový, výlet po vlastech Slovenských a částečně též Českých resp Valašských.
Začátek jsme zvolili v Pulčíně, nádherné to vesničce na Valašsku, známé trampům a horolecům. Po večerním posezení v místní trampské hospodě "U Willyho" jsme druhý den ráno vyrazili směr Piešťany s malou turistickou zastávkou na Bezovci a hradu Tematín v Povážskom Inovci. Sobota pak byla určena "objevení" dalšího "neznámého" místa....tentokrát šlo o Velký Inovec v pohoří Pohronský Inovec, což je už trochu níže. Velký Inovec (901m) jsme "dobyli" z malebné vesničky (resp. osady) Bukovina (mírně podobná jako Pulčín) nad Novou Baňou. A v neděli již bylo hnusně.....
Jeseníky, víkend ve Vrbně pod Pradědem a okolí, 23. - 25.5.2014
Po delší době jsme na výlet vyrazili na opačnou stranu, tedy do Česka resp na Moravu do Jeseníků. Základnu jsme zvolili v příjemném kempu u Vrbna, zřejmě, vzhledem k tomu, že ještě není sezóna, tak poměrně prázdném a ne drahém. Kromě jiného, hned vedle v hospodě na čepu exkluzivní Holba, že i přítomní "motorkáři" se oblizovali až za ušima. V kempu bylo přítomno rovněž několik psisek různých ras, velikostí a věku, takže i Conipas měl povyražení.
Vzhledem k počasí v sobotu, při pokusu o výlet na Švýcarnu z Videlského sedla nás liják promočil až na kost.........jsme trochu autopoznali okolí od Jeseníku přes polské Glucholazy až po Zlaté Hory a v neděli pak již výlet na Švýcarnu vyšel za nádherné viditelnosti.
Na horách v Rakousku, putování přes kopce a kopečky, 26.6. - 5.7.2014
Tentokrát nám čas vyšel v rozměru větším než týden a tak jsme se naložili do "vivaroviče" a odfrčeli směr Rakousy. Začátek jsme zvolili v námi oblíbených Wölzer Tauern. V Sölkpassu (ca 1889m) byla první noc mimo kemp a druhý den jsme si dali pěknou tůrku (částečně neznačkovanou) až na Narren spitze (2 336m)...paráda celkem jsme potkali asi 5 lidí. Následoval přesun do (již oblíbeného) kempu v Oberwölz, autovýlet po okolí (Murau, Krakau, Prebersee a podobně) a návštěva místní hospody a společné sledování fotbalu Brazílie-Chile. Po dni takového "nicnedělání" hurá do Tamswegu a na Turracher Höhe, kde jsme chtěli dáti alespoň nějakou drobnou tůrku. Bohužel, počasí chtělo jinak a tak "vijó" dolů na stellplatz v Gnesau s malou návštěvou Bad Kleinkirchheim (tady to ještě šlo...pokud jde o návštěvy profláknutých míst).
Ráno skoro přestalo pršet, a tak poďho do Mallnitz (že by Ankogel?). V Mallnitz však kemp obsadil sraz Bernských salašníků, o to by tak nešlo, ale chtěli za přenocování nehorázné eura a navíc nahoře ca nad 2 200m šikovně nasněžilo........a tak jsme našli šikovný vodácký kempík v Obervellach (do Mallnitz autem ca 10 min.)......a po výjezdu lanovkou pod Ankogel bylo rozhodnuto, že se místo šlapání závějí na Ankogel, mrknem na druhou stranu, kde sněhu bylo posléze méně.
A jedeem do Hütschlagu.......nejdříve se ale je třeba dostat z jihu na sever Vysokých Taur.....proč nezkusit autovlak, žejo....protože prší mrkli jsme se do Zell Am See (no to jsme si dali, kopy lidí, nic pěkného). Zato Hütschlag, schovaný až na konci Grossartallu a patřící mezi tzv. Begsteigerdorfen(y) , prakticky nemá chybu...perfektní prostředí, klid, nádherné kopce a sellplatz ve Stockhamu na statku........no prostě mňam. A tůrka přes almy na Murtörl..........
Jihovýchodní výlet, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Montenegro, 2. - 13.9.2014
Ottakringer, Karlovačko, Ožujskoje, Laško, Sarajevsko, Jelen, Nikšičko a nebo také Dabarski Kukovi, Velebit, Kuk Stapina, Paklenica, Pariževičeva Glavica, Zrmanja, Mostar, Blagaj, Plužine, Maglič, Durmitor, Trsa, Mlinski Potok, Sarajevo............
Takže jsme jednou takhle odpoledne v úterý vyrazili s Connym směr jihovýchod s cílem postupně se podívat až do Černé hory alias Montenegra. Ale popořádku…….
Po přespání na luxusním parkovišti rakouského ASFINAGU (obdoba naší ŘSD…kéž by si někdy vzali příklad) kousek za Vídni, frčíme dále oblíbenou S6kou a A9kou na Slovinské hranice. Tentokrát (poprvé) jsme Slovincům odmítli zaplatit mrzký poplatek za dálnice a tak využíváme perfektního návodu od AMK (a naší navigace) na objetí. Nutno říci, že časová ztráta je pouhých asi 20min. Chorvatským dálnicím se již vyhnout nejde, a tak platíme těm „vydřiduchům“ jak mourovatí. Chorvatskou A1opouštíme u Gospiče a přes Velebit kolem Dabarskich Kukovi, (nádherná místa, určitě někdy příště, tentokrát je nahoře ve výšce přes 1000m dost zima), dojíždíme do Starigradu pod Paklenicou. Tady zahajujeme aklimatizační část našeho výletu. Vivaroviče parkujeme v kempu JAZ v Seline – starý socialistický zbytek….moc mne tedy nenadchnul.
V Paklenici lidí jak „vopic“, převážná většina „horolezců“ pověšených na rybách na skalkách kolem cesty a toalet……….ale AničaKuk je prakticky prázdná. Zato další den jsme popojeli nahoru do krásné osady Ljubotič, nazývané též jako brána Velebitu. Zde funglnový kemp, s jehož majitelem se seznamujeme až po návratu z našich potulek kolem Kuku Stapina (1124m), kde cestou za celý den potkáváme pouze tři místní + stáda ovcí. Na noc sjíždíme opět k moři a vybíráme pěkný malý kemp, spíše „štelplac“ s ca 5-ti autama, přímo na břehu.
U Jadranského rybníku máme naplánováno ještě objevování míst s předpokládaným výskytem Vinnetoua a jemu podobných. Frčíme tedy nad kaňon Zrmanje, kde se točily některé části některých dílů. Když si člověk prostuduje například 1.díl, najde následně přesně místa kde stálo Apačské Pueblo, kde byli přivázání Olda, Sam a jejich kamarádi k mučednickým kůlům, a tak podobně…..Doporučuju minuty 16:08 a 1:12:47 filmu ZDE. Nocujeme v malém, trošku stísněném, kempu v Petrčane nedaleko Zadaru a večerní posezení v hospodě skoro na molu bylo fajn.
V neděli začínám druhou etapu našeho jihovýchodního výletu jízdou po dálnici až někde k Makarské, kde ale odbočujeme na opačnou stranu a mizíme do Bosny a Hercegoviny (BiH). Přejíždíme do Mostaru, sem tam ještě snad nějaké zbytky z války, ale kdyby je člověk nehledal, resp. nevěděl, že se tu něco takového dělo, asi by si ničeho nevšimnul. Jedinou výraznou změnou jsou tedy mešity a minarety. Mostar…známé a profláknuté místo výrazně orientované na cizince a návštěvníky, takže staré centrum s nově postaveným starým mostem má podobnou „atmosféru“ jako Staré Město v Praze. Hledáme ten nejvýhodnější kemp v Blagaj což je městečko či vesnice ca 12km od Mostaru.
Třetí etapa: Černá Hora alias Montenegro. Opouštíme Mostar, rsp. Blagaj a přes půl BiH(aru) projíždíme až k černohorským hranicím přes NP Sutjeska kolem Magliče do Foče. Tady se otáčíme kolem, ještě ne Pivy zpět na jih a silnicí definovanou jako E762 ale širokou tak maximálně na 1 a půl auta a místy připomínající obslužnou zemědělskou komunikaci, vjíždíme do Montenegra. Černohorci mají asi na silnice evropského významu jiný názor, a tak se do Plužiny u Pivské přehrady dostáváme k večeru, i když za deště, celkem v pohodě. Protože prší a nahoře předpokládáme mlhu a podobné lahůdky, necháváme si jednu z nejkrásnějších horských cest v Evropě na druhý den.
Už cesta do Trsy (1472mnm), první dědiny. resp pár baráků na Pivské planině je lahůdka. Serpentiny, kdy jsou nad sebou vidět i tři patra cesty, hrubě vtesané tunely, někdy i do zatáčky. Po krátkém okouknutí Trsy (mimochodem…parádní terény na mTB) pokračujeme už zmíněnou cestou dále kolem Durmitoru…jedna lepší scenérie střídá druhou a těch více než 40km do Žabljaku stojí za to. Z Žabljaku jsem měl původně trochu obavy, přece jen se jedná o nejznámější horské středisko v Montenegru, ale bylo to v pohodě, jedna křižovatka kolem pár hospod a obchodů a dále prakticky jen rekreační baráky.
Usalašili jsme se v kempu Mlinski Potok, i s elektřinou za pár šestek, konkrétně 9EUR sakumpikum všechno. Samozřejmě je třeba počítat, že sociálky nejsou vybarveny do zlata, ale čisté a funkční (na rozdíl třeba od zmíněného kempu JAZ v Chorvatsku). A tak jsme malinko obrazili hory pod Bobotovým Kukem a zlehka „profárali“ Žabljacké hospody.
Etapa 2.1 – opět BiH.
Moc se z Žabljaku ani nechtělo, ale vzhledem k tomu že letos, tedy v roce 2014 je přesně 100 výročí akce kdy nám jistý Gavrilo Princip, takto Srb, zastřelil Ferdinanda, na základě čehož posléze začala 1.válka na jejímž konci vzniklo Československo…….dá se říci, že nebýt Gavrila nebylo by Československo………Takže „poďho“ do Sarajeva. Zpět horskou cestou až do Foče……..blíže k Sarajevu je už občas ke spatření ještě sem tam nějaký ten vybombardovaný barák, ale samotné Sarejevo…to je obrovský stavební boom a opět, pokud by člověk nehledal a nevěděl, ani by jej nenapadlo, že ještě v roce 1996……….. snad jen obrovské množství volných psů……ale nevypadali zas nějak nuzně. V Sarajevu povinná návštěva Baščarsije a druhý den rychle pryč. Zvláštní město………
Přibližujíce se k chorvatské hranici, někde kolem Drventy, najednou spousta ještě rozbombardovaných chalup. Dá se říct, že z desíti jsou tak dvě obývané a opravené. Až doma, studiem nejnovější historie jsme se dozvěděli, že prakticky celou touto části BiH, zvanou Posávina, vedli Srbové v roce 1992 a dále operaci Koridor s cílem toto území obsadit. Podle informací to byla dost drsná doba a nejsmutnější na to je, že za oběť této akci padla rovněž vesnice Vranduk původně založena českými vystěhovalci z Volyně.
No…a dálnice přes Chorvatsko už je známá a za zmínku ještě stojí „objevení“ příjemného „štelplacu“ kousek za Grazem na S6ce u jezdeckého klubu.
Pokus o porovnání:
Chorvatsko – člen EU, standard služeb je znám jen mám dojem, že se směrem od severozápadu na jih snižuje. Mám pocit, že v Chorvatsku zatím ceny zvyšuje pouze stát a státní zařízení. Za průjezd dálnicí je tedy pálka, vstupné do různých národních parků a podobně také. Naproti tomu pljeskavica v hospodě stojí už snad 5 roků pořád stejně a obdobně pivo.
Bosna a Hecegovina – země, která toho má dost za sebou, a snad právě proto působí někdy trochu smutně. Ale bojují s tím a někteří, především mladí, se snaží…..
Černá Hora – Montenegro – sympatický malinký státeček, zdá se mi, že tam jsou vesměs fajn lidé, kteří rádi komunikují, platí se EURem, ceny +- jako u nás někdy i levněji, standard služeb, pokud jde o tvrdé faktory je mírně horší, tedy alespoň v horách, ale to je většinou vybalancováno příjemným přístupem obsluhy.